15.1. 2013 - den plný optimismu

Včera jsem Vám slíbila smysluplný článek, a tak se teď o něj pokusím. 

Dnešní den jsem odstartovala sice dost brzy, ale za to s báječnou náladou, i přesto, že mě čekala pololetka z matematiky. Budík byl nastaven na 5:30 a v tento čas také nezklamně začal řinčet. Ovšem pro tentokrát mi to absolutně vůbec nevadilo. Už večer jsem si totiž naplánovala, pro mě přímo královskou, snídani. Nejsem se však pustila do její přípravy, zvládla jsem menší rozcvičku, kterou jsem si naplánovala na každé ráno (viz. včerejší článek). Dobře, uznávám, že to není nic moc extra, ale opravdu ráno nestíhám půlhodinová cvičení, po kterých ze mě potečou čůrky potu. Do školy dojíždím a dlouhé cvičení ani sprchu bych časově nezvládla. Ale pro začátek mi to stačí. :) A teď k té "slavné" snídani. Co že jsem si to vlastně "ukuchtila"? Rychlou ovesnou kaši s jablíčkem, skořicí, lněnými semínky a mandlemi. Mňam! 

Tak, to je ona. :) Po dlouhé době sladké snídaně.

Po výborné snídani, kterou jsem do sebe ke konci musela doslova naházet, jsem utíkala na autobus ve strachu, že mi ujede, ale díky sněhovým závějím jsem ještě asi 10 minut mrzla na zastávce. :D Paráda!

Ve škole jsem byla celý den přímo nalepená na topení. Je to už stará budova a netěsnící okna pěkně žerou teplo, ovšem památkáři nechtějí výměnu za plastová a škola nemá dostatek peněz na ta klasická. Díky tomu, jak jsem byla zmrzlá a navíc mi v hlavě běhaly myšlenky na nastávající pololetku a na to, jak se vůbec dneska budu stíhat nasvačit, jsem nedodržela své předsevzetí s vybíháním schodů, a tak jsem si to odpoledne  vynahradila a místo skoro hodinového mrznutí venku při čekání na autobus směr domů, jsem lítala po školních schodech. :D

V pohodlí a teple domova jsem si uvařila svůj oblíbený mátový čaj, a protože nikdo nebyl doma, jen tak jsem se posadila na gauč s horkým čajem v ruce a relaxovala. 

A jak jsem dneska baštila? (Chci říct, že všechny snědené potraviny si pečlivě zapisuji, i když povětšinou bez gramáží. Založila jsem si takový zápisníček stravy a skoro vždy pak večer celý ten den shrnu. Co se mi povedlo, co mi naopak dělalo potíže... Jednak kvůli tomu, abych viděla, jaké potraviny jsem snědla, abych je mohla opravdu poctivě střídat a také proto, abych sledovala své pokroky)

Snídaně: cca 2PL (cca 20g) ovesných vloček fermentovaných ve vodě, jablko, skořice, mandle a lněná semínka (dohromady cca 10g)
I. přesnídávka: cca 140g polotučný bílý jogurt
II. přesnídávka: kiwi
Oběd: kapustová polévka (1 lžíce), roastbeef, vařené brambory (malé množství) + teplá zelenina
Svačina: červená paprika + Protifar s vodou (3 odměrky)
Večeře: květák "Mimoza" + půl tmavé bagety

Uvědomuji si, že tomu dnešnímu obědu jsem moc nedala. :/ 1 lžíce polévky je zatraceně málo a já mám sníst alespoň 5. A ty brambory? Přiznávám se. Zkrátka jsem v nich najednou zase uviděla cukry a nedokázala tu myšlenku potlačit. Zprvu jsem jich snědla o mnoho méně, ale nakonec jsem se přeci jen maličko vzepřela a slupla ještě alespoň pár drobečků.

 NE! Tyhle myšlenky mne už víckrát nemohou přemoci. Moje vůle je a bude silnější a příště, jakmile se zase dostaví tento pocit úzkosti, se vzepřu ještě mnohem více.

Oběd.
Opravdu jsem si pochutnala, i když nejsem zrovna oblíbenkyně hovězího masa, ale to platí spíš u vařeného např.: v rajské omáčce. Pečené chutná lépe.
(Ostatním to vše plavala ještě v takové oranžové "omáčce" nebo spíše sosu. Slušně jsem paní kuchařku požádala, aby mi  moje jídlo nepolévala.)

Večeře.
V dalším článku se můžete těšit na recept. :)
(Může se zdát, že je toho málo, ale věřte, že toho květáku je opravdu hromada. Už v polovině jsem funěla s plným žaludkem a to prý ještě mamka z předepsané porce asi 50 g ubírala.)

Začátek týdne aneb nové cíle a rozhodnutí

Po víkendu ve znamení dlouhých vycházek na čerstvém vzduchu (počasí bylo ideální, i když trochu mrazivé), tu máme start do nového týdne v podobě zasněženého pondělku. Co Vám budu nalhávat, vstát z vyhřátého pelíšku se mi nechtělo, ale nakonec jsem vyskočila plna energie a optimismu. A protože jsem měla přebytek času, ráno jsem začala menším protažením a posilováním. Žádné půlhodinové mučení, ale jako nakopnutí do nového dne to stačilo a posloužilo naprosto báječně. 

Jelikož je pondělí, čas na hlášení váhy výživové poradkyni, vydala jsem se vstříc koupelně a vyšplhala se na váhu. Ihned mi však zamrzl úsměv na rtech, protože ten ďábelský přístroj odmítá spolupracovat s mým jídelníčkem a ukázal o 1 kg méně. Ano, 48,5 kg. Naštěstí mi paní Náměstková jídelníček nijak neupravila. Změny bych asi psychicky špatně snášela. Pouze mi doporučila bílkovinné (proteinové) tyčinky, když se mi z Protifaru dělá nevolno. A za týden další hlášení. :)Také mě zajímalo, jak je to se sladkými snídaněmi v podobě kaší, a kdy mohu konzumovat ořechy či semínka. Na všechny mé otázky mi vstřícně odpověděla.

Kvůli váze jsem se stačila ještě před odchodem na autobus pohádat s mamkou. Je šíleně paranoidní a podezírá mě ze zvracení po jídle a nedodržování pravidel. Přitom sama moc dobře ví, že dodržuji vše, tak jak mám. Zajímavé, když jsem pomoc a podporu nepotřebovala, všichni mi ji nabízeli, ale teď, když ji potřebuji nejvíce, zdá se mi, že se jí nedočkávám. Mám pocit, že všichni jen sedí a čekají na to, až nějakým způsobem sejdu z cesty a oni mě budou moci kritizovat.

Ale dost pesimismu a sebelítosti!!! Já se nevzdávám! Pokračuji dál ve své cestě za zdravím. Bez stresu a depresí. Nikdo a nic mi nezabrání. Jsem pevně rozhodnutá, co chci. CHCI BÝT ZDRAVÁ!!!

Dnešním dnem jsem dospěla k několika závěrům a rozhodnutí ohledně mé stravy, psychiky a pohybu.

• Každé ráno alespoň malá rozcvička. (protažení + 50 zkracovaček na míči,...)
• Každou školní přestávku vyběhnout schody do nejvyššího patra.
• Dodržovat jídelníček.
• Za den vypít nejméně 2 litry čisté vody.
• Každé odpoledne další rozcvička (alespoň 50 zkracovaček na míči,...)
• Pečlivě střídat potraviny. (viz. motto: "Co bylo včera, nebude dnes!") --> Bohužel, ve školení jídelně jde občas jídlo během týdne nakombinovat opravdu velice špatně. 
• Každý den se povzbuzovat a motivovat správným směrem. --> V případě depresí platí dvojnásob.
• Nepropadat depresím z jídla.
• Ničím a nikým se nenechat ovlivňovat, NIKDY! --> Média, rodina...NE, nenechám se strhnout.
• Udržet si zdravý přístup ke stravování - praktikovat i v budoucích letech. --> A o tom jsem pevně přesvědčená!!! Žít zdravým životním stylem.

Ano, dělám to pro sebe. Pro SVÉ zdraví a SVŮJ plnohodnotný, zdravý a spokojený život.

Myslím, že v hlavě jsem si toho sesumírovala mnohem víc. Především pravidla z DESATERA paní Náměstkové. 

Nikdy jsem nebyla pro pohyb nijak zvlášť zapálená. Spíš jsem o něm jen mluvila, než abych se zvedla a šla něco dělat. Ale jak se říká: "Zakázané ovoce chutná nejlépe", a proto, když mi při sportu hrozí kolaps, mě samozřejmě baví nejvíce. Snažím se využívat každé příležitost k nějaké, alespoň minimální, fyzické aktivitě. Nemohu se dočkat, až opět vytáhnu tenisky a provětrám je na čerstvém vzduchu, až si půjdu zaběhat. Jízda na kole, koloběžce, běh...nic mě to nestojí, mohu to dělat každý den a především, BAVÍ MĚ TO! Občas zase zajdu s tetou na zumbu, pilates nebo spalovačku, a bude mi fajn. :) Těším se, moc se těším. Na léto strávené ve sportovním duchu (badminton, volejbal,...).

Dodatek: Omlouvám se, že jsem v posledních dnech nepřidala žádný jídelníček. Pár fotech mám nafocených, ale jaksi jsem nenašla čas je nahrát do počítače (na víkend tu byl přítel). Hned zítra to napravím. :) Jinak se mi při sepisování mých nových zásad vnukl nápad na článek. Jednalo by se o článek zaměřený na školní jídelnu a obědy, jelikož mi občas opravdu dělá problémy a starosti skladba jídla. Někdy prostě není nazbyt a dva dny po sobě mám těstoviny nebo brambory. Byl by o takový článek zájem? :)

A teď šupky dupky do hajan. Zítra mě čeká pololetní písemná práce z matematiky, ve které dost bojuji. Pokaždé si myslím, že jsem připravena dostatečně (chodím na doučování), ale pokaždé tomu ty výsledky neodpovídají. Jsem totiž šílený nervák a stresař, co se matematiky a fyziky týče. Tentokrát to ale vidím opravdu růžově. Teď už zbývá jen nervy nechat za dveřmi a hurá vstříc dobré známce. :) 

PS.: Slibuji, že zítra se pokusím o smysluplnější článek. :D :) Přemýšlím i o nějakém receptu. Na co byste měli chuť?

Víkendová pohodička se nekoná + jídelníček

Tak jsem si myslela, jak se o víkendu krásně prospím, když mám povoleno vynechat snídani a začít jídlem, na které se probudím. No, marně! Už od 7 se převaluji v posteli a snažím se najít polohu, ve které bych znova usnula. Nedaří se, a tak jsem usedla k noťasu a rozhodla se, že Vám alespoň dodám pár dalších fotek. Tentokrát mého včerejšího jídelníčku, a později i několik ze včerejší oslavy.

PS.: Zamýšlím nad tím, jestli Vám psát moje jídelníčky, které si poctivě zapisuji do bločku i se svými pocity z toho dne. Neobsahuje sice o všech potravin gramáže, ale k tomu, abyste poznali, jak se teď stravuji, to podle mě úplně stačí. Pro porovnání mohu přidat i jeden z vánočních a předvánočních dní, kdy jsem jedla nejhůř z celého období.

A teď už slibované fotografie. Začínáme svačinou.

 Na snídani jsem si narychlo rozpekla kus tmavé bulky, nacpala do ní plátek a půl 30% Eidamu a uvařila si k tomu hrnek zázvorového čaje s citronem.

Svačina do školy.
I.svačina (9:30): Polotučný bílý jogurt (cca 140g)
II. svačina (11:30): Jablíčko

Oběd.
Vinná klobása, bramborová kaše, rajče
 (i když jsem mamku před odchodem do školy žádala o těstoviny...)

 Na odpolední svačinu jsem "zbodla" čtvrtku kedlubny (krásně šťavnaťoučká byla) a za bílkovinu jsem tentokrát zvolila měkký tvaroh (2 malé lžíce), do kterého jsem přidala asi 2 odměrky Protifaru. Hnus na entou. Tvaroh mám ráda, ale Protifar tomu všemu dá takový divný odér.

 

Večeře.
2 bílky, chléb z domácí pekárny
(bílky zbyly mamce z pečení, tak jsem je využila (žloutky mi stejně nejedou) a chléb, ten byl pečený kvůli hostům na oslavu a protože moc krásně voněl, neodolala jsem a zvolila ho za přílohu)

Večeře.
Cuketa, lilek, žlutá paprika, česnek - na pánvi nasucho
(pokračování večeře - na tuto kombinaci už jsem se dlouho těšila a i přesto, že to nevypadá nejlíp, byla to dobrota)

Večeře.
Rajče, polníček
(na pečenou zeleninu jsem naskládala i nějakou čerstvou, když mám k večeři mít vždy alespoň kousek čerstvé zeleniny)

Zajímal by mě Váš názor na můj jídelníček. Myslíte, že je dostatečný nebo máte pocit, že mě paní poradkyně šetří?

Holdujeme přirozenému pohybu

Chůze do schodů
Vyhněte se pro jednou výtahu a vyšlapte hezky pár schodů.

V poslední době jsem si oblíbila přirozený pohyb. Co si pod tímto pojmem představit? Rozhodně se nejedná o žádné předražené a upocené moření se v posilovnách a fitness centrech pod pohledy ostatních cvičenců.

Protože kvůli nedostatku energie a ochablosti svalů nemohu nijak zvlášť sportovat, jelikož mi hrozí kolaps, paní poradkyně mi poradila věnovat se více přirozenému pohybu, který spočívá jen a pouze v mírném stížení běžných úkonů. Nepoužijeme výtah, ale vyhledáme schody a hezky si je vyšlapeme nebo vyběhneme. K odpadkovému koši se neskláníme, ale při vhazování odpadku si uděláme dřep. Pokud přemisťujeme např. židli, zvedneme ji nejprve nad hlavu a až poté ji položíme na zem. Kancelářskou židli vyměníme za gymnastický míč, který nás nutí balancovat a tak zapojujeme mnoho důležitých svalů. Preferujeme vycházky na čerstvém vzduchu, které by měly trvat alespoň 30 minut. Chůzi můžeme postupně zrychlovat nebo střídat s během. Za zmínění samozřejmě stojí i běžný úklid. Utírání prachu, vyklízení myčky, mytí nádobí...každý pohyb se počítá.

Začala jsem mamce hojně pomáhat v kuchyni. Vyklízím myčku, myji nádobí, připravuji i sklízím stůl... Trápí mě, že nemohu dělat nějaký pořádný smysluplný sport, i přesto, že sportu jsem nikdy moc neholdovala, a tak jsem si našla právě tuto alternativu. Snažím se chodit na procházky, i když v posledních týdnech mi počasí vůbec nepřeje. Pokud ve škole potřebuji na toaletu, vyběhnu si do nejvyššího patra. Ani nevím, kolik dřepů za den udělám :D. Snažím se ho udělat pokaždé, když mám příležitost (vyhazování odpadků, zouvání bot, sbírání předmětů ze země...).

Vyražte svižnou chůzí do přírody. Nebo vyběhněte pár kopců.
Ve zdravém těle....vždyť to znáte!

A co Vy? Jaký druh sportu máte nejraději? Hledám malou inspiraci, až budu schopna pořádného pohybu. :)

Co mi bylo doporučeno i zakázáno

Toto téma jsem maličko "naťukla" již v jídelníčku, kde se zmiňuji o celozrnném pečivu, citrusech... 

Paní poradkyně mi doporučila nekonzumovat celozrnné pečivo, kvůli jeho dlouhodobější stravitelnosti a tak mám ze začátku preferovat pečivo bílé. Také se mám vyhýbat citrusům, protože mi překyselují žaludek, který na svých stěnách nemá ochranou vrstvu tuku a tak je mi po nich zle (nezávidění hodné právě v sezoně mandarinek, pomerančů nebo pomel, které mi tak chutnají). Vhodným ovocem pro mě jsou tedy jablka, hrušky, banány (i když ty  já nerada :/) nebo třeba jahůdky :) (ale shánějte je teď, za ty nekřesťanské peníze). Dále jsem dostala za úkol navštívit nejbližší lékárnu a koupit si Protifar. Že jste tento název nikdy neslyšeli? Jedná se o rozpustnou bílkovinu (protein) ve formě bílého prášku, bez chuti a zápachu. Alespoň tak nějak se to píše na obale. Moje zkušenosti jsou ovšem poněkud jiného rázu. Prášek sice nijak nezapáchá, ale chuť je odporná. Záleží však na množství odměrek a druhu jídla, do kterého ho použijete. Dávkuje se následovně: 1g prášku na 1 kg tělesné hmotnosti, přičemž objem jedné odměrky, které je součástí balení, činí 2,5 g. Přiznám se...dávkování šidím, ale mamka o tom ví. Důvod? Je mi po něm špatně. A skutečně si myslím, že je lepší vypít minimální dávku bílkovin, než vyzvracet veškerý obsah žaludku. Proto si dávám každé ráno jednu odměrku do horkého mléka a pak většinou ještě k odpolední svačině přidám alespoň jednu odměrku.

Protifar

Do zákazů patří pití kopřivových či šípkových čajů. Z jakého důvodu? Odvodňují! V mém případě nežádoucí účinek.

O zrcadlech a vážení jsem psala již v úvodním článku, proto se k tomu vracet nebudu.

Jídelníček

Slibovaný jídelníček je tu. Nejprve jsem přemýšlela, jestli Vám ten krásně zelený list papíru vyfotím, ale protože obsahuje i můj "škrabopis", nechtěla jsem Vás trápit jeho luštěním.

Jídelníček začíná obrovským tučným nápisem "Sestavování jídelníčku - Co bylo včera, nebude dnes!". Tohle heslo se mi moc líbí. Poukazuje na pestrost stravy, kterou by měl každý správný jídelníček obsahovat.

Svůj den startuji v 5:40 řinčivým zvukem budíku. Než se vyhrabu z koupelny, aby se ze mě stal alespoň trochu člověk, je zhruba 6:30, což znamená první jídlo dne. Snídaně se skládá z 1 kusu pečiva (normální rohlík, celozrnný rohlík, dýňová bulka, normální chléb, slunečnicový chléb...zkrátka pečivo všeho druhu, barev a chutí) + 1 lžička nátěrky (pomazánkové máslo, margarin, máslo...) + 2-3 plátky oblohy (šunka, Eidam 30%, Hermelín, Lovecký salám, Poličan...na co si jen vzpomenete). K tomu všemu samozřejmě neodmyslitelně patří alespoň 1 hrnek tekutin (v největší míře mléko, střídat s kakaem (to já ovšem nerada), čajem a různými druhy džusů (ty mi ale taky zrovna 2x nejedou)).

V 9:30 již nastává čas na další "dlabanec" podobě polotučného (od 2,7%) bílého i ovocného jogurtu (nejméně 125g).

A už tu máme 11:30 a zakousnutí se do slaďoučkého ovoce. Ano, v tuto chvíli mám za úkol sníst pouze kus ovoce. 

Oběd nastává ve 12:30. V tento čas mohu cokoliv. Od omáček s knedlíkem, přes guláš s těstovinami, až k sladkým pokrmům.

Ručičky na hodinách se posunuli na 16:00, což je čas dalšího "papkáníčka". Tentokrát nastal ten správný moment pro zeleninu. A to jakoukoliv a jakékoliv formě (rajčata, paprika, okurka, mrkev, kedlubna, salát, ale i sterilovaná řepa, houby, celer...) + bílkovina (2 plátky šunky, 2 lžíce tvarohu...).

Jakmile se přehoupne podvečer, máme tu 18:00 a večeři bohatou na bílkoviny a komplexní sacharidy. Večeři bych měla skládat z těchto surovin: 

1) Syrová zelenina - vždy alespoň kousek

2) Maso - všechny druhy min. 100g

3) Vejce - 1-2 kusy

4) Houby

5) Cottage do 50g, balkánský sýr do 30g, 2 olomoucké tvarůžky, nízkotučný tvaroh do 100g

+ příloha (pečivo, brambory, těstoviny, rýže, kuskus...).

Přes týden jsem nucena obědvat ve školní jídelně, protože do školy dojíždím. Musím ale uznat, že výběr ze 4 jídel je celkem luxusní záležitost. Navíc si jídlo nevolíme dopředu, nýbrž ten den, takže si bezmezně mohu dát to, na co mám v danou chvíli chuť (tedy pokud to nesnědí studenti, kteří mají oběd přede mnou :D). A ještě dodávám, že v naší jídelně vaří poměrně slušně a z kvalitních surovin a jídlo vždy k něčemu vypadá. Něco jako UHO jsem u nás snad ještě neviděla.

Jak vidíte, můj nový jídelníček není až tak drastický a porce jsou pro mě vcelku akurátní, i když s nimi dost bojuji. Pro začátek mi bylo doporučeno jíst spíše kašovitou stravu, abych příliš nezatěžovalo pomalu se roztahující žaludek, bílé pečivo, protože je lépe stravitelné, než celozrnné a vynechat citrusové plody (překyselují mi žaludek a je mi po nich hodně zle). Vlastně mám teď takovou šetřící dietu. 

Jen pro srovnání.
Takto by měla vypadat potravinová pyramida zdravého člověka.

A takhle vypadá ta moje.
Založená především na bílkovinách a sacharidech.

Návštěva výživové poradkyně

Né, nejedná se o paní Náměstkovou :D
PS.: Když už tu mám tu pyramidu, také Vám za čas vysvětlím, jak by měla taková správná potravinová pyramida vypadat a z čeho by se měla skládat. :)

V pondělí jsem zavítala k výživové poradkyni. Po krušných Vánocích, kdy jsem brečela nad každým soustem a stresovala se z porcí a skladby jídla, jsme se s mamkou domluvili na výživovém poradci. Protože mamka naopak bojuje s kily navíc, je pod dohledem odborníka, tudíž jsme ihned věděli, kterého vybrat.

Ráno jsme vyrazili s vidinou lepších začátků. Já po probdělé noci (byla jsem vynervovaná) a s medvídkem v ruce, kterého mi dal přítel, pro odvahu.

Paní Náměstková je milá, vřelá a příjemná dáma. Po pečlivém přeměření všech hodnot, se ukázal fakt, že podle velmi přísných tabulek snad ještě z minulého století, by má váha měla být 65 kilogramů. Přičemž moje nynější váha činí pouhých 49,5 kilogramu, při výšce 173 centimetrů. Obsah tělesného tuku mírně převyšuje 10 % (10,2%). Jako zdravý člověk bych však měla mít alespoň 20-21%. WOW! Sama jsem byla překvapená, kam až jsem se to dopracovala a jak se mi to vůbec "povedlo" za tak krátký čas.

Jakmile mi bylo vysvětleno, jak funguje zažívání (u zdravých lidí i nemocných anorexií či obezitou), divila jsem se, že ještě funguji. Poté jsme přestoupili do vyšší části mého těla --> hlava. Skutečně zajímavá přednáška o funkci mozku, jak zdravých, tak nemocných lidí. Vůbec jsem netušila, že vlastně tělo dává mozku signály, na co má chuť a že tyto signály dává proto, že to v tu danou chvíli potřebuje. A už vůbec jsem nevěděla, že náš mozek je teoreticky složen ze dvou částí, které jsou spojeny s jídlem. Jedna část zahrnuje tu, která je propojená s tělem a druhá je vlastně naše vůle (pokud jsem to tedy pochopila správně :D).

Nakonec mi byl sestaven jídelníček na míru a poskytnuto plno cenných a důležitých rad. Např.: Okamžitě odstěhovat váhu z mé koupelny (ano, nemilosrdně jsem se vážila každý den), zakrýt všechna zrcadla v domě, nepozorovat se na ulici ve výlohách, sklech a odrazech na autech, brát jídlo jako lék,...je toho tolik, že Vás tím nebudu zatěžovat.

Musím říci, že z ordinace jsem odcházela s úsměvem, dokonce i lepším pocitem po psychické stránce a odhodláním se striktně držet mého nového jídelníčku. Žádného jídla více, žádného jídla méně. Respektive se alespoň snažit dodržovat své přiměřené porce. Sice už mám tendence občas porušovat nebo si porce upravovat na svou velikost, ale vždy se zastavím ve svém počínání, vynadám si do blbců, několikrát se zhluboka nadechnu a snažím se o snědení určeného pokrmu. Přeci jen, dělám to pro sebe (tedy spíše pro své zdraví a především budoucnost), ale pro rodinu, která si se mnou vytrpěla dost. Vidět slzy v očích vlastní mámy...srdcervoucí záležitost. A prosby milované osoby...obrovský psychický teror --> (přítel mě prosil a žádal skoro se slzami na krajíčku).

Postupně Vám sem napíšu, jak se mi daří v těchto prvních dnech a jak se držím. Přidám ukázku mého nového jídelníčku a přemýšlím i nad porovnáním nového a starého stravovacího režimu. Také Vám sem "šoupnu" pár fotek (jídel i mě, pro postupné srovnávání, ale i proto, že mě zajímá, jak na mou postavu budete reagovat).

Tak pište, komentujte, ať si zaměstnám hlavu a nemyslím pořád nad jídlem a množstvím snědeného. :)