Omlouvám se! Už je to pár dní, co jsem přidala poslední článek. Bohužel, uzavírání známek se neodkladatelně a neúprosně blíží, a tak jsem dala přednost škole. Naštěstí se to vyplatilo, a proto se opět mohu věnovat Vám, i přesto, že blog zatím nemá moc velké ohlasy :/ (nejspíš někde dělám "chybu").
Měla jsem připravený opravdu rozsáhlý článek shrnující průběh dní, kdy jsem se blogu nevěnovala. Nakonec jsem ho ale celý smazala. Uvědomila jsem si, že je naprosto zbytečné tu rozebírat, co jsem dělala a nedělala. Důležitá je jen jediná informace. ZHORŠIL SE MŮJ STAV!
V pondělí opět nastal čas pro pravidelné hlášení váhy. Klesla. Z 48,5 kg na 48,2 kg. Ano, není to velký pokles, ale já jsem již v ohrožení života. Dostala jsem "ultimátum". Pokud se do příštího pondělí (28.1.) váha nezvýší, bude mi vystaveno doporučení pro hospitalizace v nemocnici. Dokonce už i vím, kam by mě "šoupli". Od tohoto dne se mi rapidně zhoršil psychický stav. Každý den probrečím alespoň hodinu, jsem na sebe naštvaná, nadávám si,.. kam to povede, to netuším. S mamkou jsme se dohodli, že pro tento týden vynechám školu a budu doma, aby měla kontrolu nad tím, co jím a abych odpočívala a váha se pohnula směrem vzhůru. Mamka si myslí, že v nemocnici bych to nezvládla, vzhledem k mému nynějšímu psychickému stavu. I Paní Náměstková i má lékařka vidí hospitalizaci v domácím prostředí jako mnohem lepší variantu než nemocnici, ale pokud to nezanechá účinky, je zkrátka rozhodnuto.
A co mé přibírání obnáší? Smetanové tučné jogurty, tučné tvarohy, ořechy, smetany nejméně 33%, vepřové plátky,...zkrátka všechno to, z čeho mám největší hrůzu (kromě ořechů a semínek, i když mě tíží i to množství, kolik jich sním). Navíc jsem zjistila, že po smetanových jogurtech se mi chce zvracet. Alespoň, že jsou bílé. S příchutí bych nesnědla. Dneškem počínaje jsem se je naučila "vylepšit" tak, abych neměla to šílené nutkání na zvracení.
K obědu již na mě čeká zapečený vepřový plátek s bramborem a smetanou. Tuky, tuky, TUKY,..a žádný pohyb. Cvičení mám zatrhnuto. Předpokládám, že odpoledne, nebo alespoň večer na mě opět padne deprese. Po psychické stránce je to opravdu dost zlé a další sezení u psycholožky mám až za týden. A víte, co je nejhorší? Poprat se sama se sebou. Potlačit ty špatné myšlenky a pustit na svět ty dobré. V hlavě se mi svádí neuvěřitelný boj. Chci být zdravá, plná života, energie a síly. Chci sportovat, vypracovat si postavu a začít jíst potraviny podle svého životního stylu a uvážení (celozrnné potraviny, polotučné jogurty, odtučněné tvarohy, bílé maso, zeleninové přílohy,...). Na druhou stranu je zde stále ten strach.
Prosím o pomoc slečny, které ví, o čem mluvím. Holky, co vám pomohlo v těchto těžkých chvílích? Co jste dělali v době, kdy na vás padla deprese?
Žádné komentáře:
Okomentovat